Vzpomínka na vílu

Šli jsme zmrzlou krajinou.

Na procházku se psem.

Byla nám strašná zima, ale i přesto jsme se drželi za ruce.

Každou chvíli jsme se líbali.

Pak jsme se vrátili a sedli k horkému čaji.

Její pes se ke mně z boku tulil.

A ona z druhé strany.

Její prokřehlé ruce mě sladce chladily.

Ale její vlasy voněly jako večer u táboráku.

Usnuli jsme na gauči všichni tři.

A jen v rohu místnosti poblikával vánoční stromeček.

Člověk neví, co má.

Dokud to neztratí.