Pády do hlubin

Padl jsem do hlubin

Mé temné duše

Vzpomínka na vílu provedla mne vší temnotou

Na každém ostrém kameni

Ulpěl kus mé existence

Padl jsem do hlubin

Šťastné lásky

Jež mi ukázala

O co jsem celé roky přicházel

On však nebyl souzený mně

A teď

Před koncem roku

Sedím sám ve své jeskyni

Přemítaje o tom dalším

Jehož bych rád do svého světa vpustil

Avšak on

Nevidí

Neslyší

Je tohle všechno snad jen trest za to

Že jsem nesebral odvahu k tomu

Abych podal ruku mé víle?