Nechat se porazit

Popral jsem se s J.

Jen tak.

Z legrace.

Je mnohem lepší než já.

Vlastně než spousta lidí.

Bylo to zvláštní.

Věděl jsem, že proti němu nemám šanci.

Ale stejně jsem to zkusil.

Protože vědět, že jsem v rukou někoho takového, bylo svým způsobem osvobozující.

Musel jsem mu věřit, že mi neublíží.

Ne že bych s ním chtěl něco mít.

Vlastně nevím, jestli ho mám rád.

Ano i ne.

Mám ho nejradši, když se spolu pereme.

Jinak mě strašně sere.

Ale tohle zjištění je zvláštní.